Homeopatie - obecné

Principy a rozvoj homeopatie

Počátky homeopatie se spojují se jménem vynikajícího německého lékaře a chemika Dr. Samuela Hahnemanna (1755-1843). Pro rozvoj homeopatie bylo klíčové Hahnemannovo zjištění, že látka, která je schopná u zdravého jedince vyvolat specifické symptomy, dokáže ve své homeopatické formě vyléčit nemocného, u kterého se projevuje podobné příznaky jako projevy onemocnění (symptomy).

Homeoptaie je však ve svém léčivém působení natolik rozsáhlá a mnohotvárná, že lze v rámci jediné metody rozlišit řadu rozdílných přístupů

- konstituční homeopatie, klasická a postklasická homeopatie - léčí se člověk jako celek, ne jen jednotlivé části těla nebo příznaky nemocí, kromě fyzických symptomů zohledňují tyto tři směry také symptomy mysli.

 Konstituční homeopatie, zakladatelem dr. Kent

Pracuje s myšlenkou, že každý člověk získal narozením určitou životní sílu, která je dána naší konstitucí - někdo má konstituci silnější, jiný slabší. Onemocnění vznikne  tehdy, je-li naše životní síla oslabena, např. působením negativních vlivů -  viry, bakterie. Abychom  mohli  člověka vyléčit, musíme posílit tuto životní sílu - konstituci, podáním konstitučního homeopatického léku. Konstituční lék je takový lék, který by měl pokrývat celý život pacienta, od narození až do současnosti. Je to lék, který je vybíraný podle totality symptomů. V praxi ale není možné, vyléčit člověka podáním jednoho léku a vyřešit vše, co jsme si za celý život nastřádali.

K tomu je potřeba více léků, kterými pokryjeme určité úseky života – emoční zranění, traumata – bloky – způsobené chybným vnímáním reality. Tímto léčením se zabývá klasická a postklasická homeopatie.

 Klasická homeopatie, léčba po vrstvách -  používaná např. Tinusem Smitsem, Janem Scholtenem 

Při práci si rozdělíme člověka podle vrstev, tak jak se vyvíjel v čase a prostoru.

Při léčbě budeme potřebovat více léků pro vyřešení problémů člověka. Během života se vyvíjíme, měníme , určité části života pokryjeme různými léky.

Základem filozofie léčby klasickou homeopatii je myšlenka, že nemoc je součást našeho vývoje, cílem není nemoc eliminovat, ale nemocí projít, ne ji potlačit.

Postklasická homeopatie, vyučovaná v České škole klasické homeopatie - jde o další vývojový stupeň klasické homeopatie

 Pro léčbu postklasickou homeopatií platí stejné postupy jako při léčbě klasickou homeopatií - léčbě po vrstvách, ale člověk při léčbě postklasickou homeopatií není brán pouze jako jeden celek, ale jako systém, který se skládá z podsystémů (např. imunitní), a tzv. jednotlivostí (to jsou konkrétní orgány).

Během repertorizace nám tedy vychází více léků než v klasické homeopatii, tyto léky je důležité seřadit tak, aby to dávalo celek  - to je rozdíl mezi klasickou a postklasickou homeopatií. 

Postklasická homeopatie používá také časoprostorovou mapu, protože pracujeme s více homeopatickými léky, podávanými však po sobě, je důležité seřadit je v časoprostorové mapě, tj. přesně zkopírovat vývoj patologie u člověka v celku, od dětství, ale i v jednotlivostech, neboť i každá jednotlivost má svůj individuální vývoj, svoje vývojové fáze. Tím dosahujeme nejen šířky klasické homeopatie, ale i daleko větší přesnosti zásahu při naší práci, jedná se o největší zásah, nejpřesnější. U pacienta při léčbě postklasickou homeopatií používáme dále také linie homeopatických léků, což je nejefektivnější způsob, kterým zasahujeme podsystém (např. linie astmatu, linie ekzému). Linie jsou přesné analýzy určitých onemocnění - v něčem jsou pacienti stejní, nebo hodně podobní, proto jsou tyto linie hodně účinné.