Dimenze

Minulý týden jsem byla na filmu Dimenze, o klinické smrti a pohledu, co je po ní. Přiznám se, že jsem téma dlouho zpracovávala.  Slýcháme o tunelu, světlu  a dál nic. Tady je vidět, jak proplouváme časem, vracíme se tam, kde máme nesplněný závazek. Jak si ho čistíme teď, setkáváme se s lidmi, aby jsme dořéšili.....

Delší čas vidím, jak jsem se v lidech pletla, jak nás ovlivní prostředí, práce, kdy hlavní byly peníze. Kdy, i když nám život nevyhovuje, setrváváme i nadále a neopouštime svou  zlatou klec a láska, štěstí nepřichází.......

Pak ti druzí , o kterých jsem si myslela,  jak jsou na tom skvěle......, a ano jsou, žijí život na plný pecky a peníze neřeší,  a ty díky tomu přichází .

Proč o tom píši,  až přijde náš čas  a budeme se ohlížet na celý život,  jak jsme obstáli? Já jsem velkou část promrhala, ty nejlepší  roky v nefunkčnim manželství, práci. Pak psychosomatické obtíže  a šup dno......, jak jsem hledala cestu ven, poznala jsem lidí, za které jsem šťastná, vděčná,  homeopatii, různé alternativní směry . I když to bylo někdy hodně složité,  bolestivé,  jsem ráda, že jsem tu. Čeká  mě další cesta, neznámo, za výsledek mohu jen já.

Jak jste na tom Vy?