Dimenze
Minulý týden jsem byla na filmu Dimenze, o klinické smrti a pohledu, co je po ní. Přiznám se, že jsem téma dlouho zpracovávala. Slýcháme o tunelu, světlu a dál nic. Tady je vidět, jak proplouváme časem, vracíme se tam, kde máme nesplněný závazek. Jak si ho čistíme teď, setkáváme se s lidmi, aby jsme dořéšili.....
Delší čas vidím, jak jsem se v lidech pletla, jak nás ovlivní prostředí, práce, kdy hlavní byly peníze. Kdy, i když nám život nevyhovuje, setrváváme i nadále a neopouštime svou zlatou klec a láska, štěstí nepřichází.......
Pak ti druzí , o kterých jsem si myslela, jak jsou na tom skvěle......, a ano jsou, žijí život na plný pecky a peníze neřeší, a ty díky tomu přichází .
Proč o tom píši, až přijde náš čas a budeme se ohlížet na celý život, jak jsme obstáli? Já jsem velkou část promrhala, ty nejlepší roky v nefunkčnim manželství, práci. Pak psychosomatické obtíže a šup dno......, jak jsem hledala cestu ven, poznala jsem lidí, za které jsem šťastná, vděčná, homeopatii, různé alternativní směry . I když to bylo někdy hodně složité, bolestivé, jsem ráda, že jsem tu. Čeká mě další cesta, neznámo, za výsledek mohu jen já.
Jak jste na tom Vy?